Na Ždársku vzniká muzeum seker a hoblíků

Vedle sběratelství se sami už přes 20 let věnují truhlářské a tesařské výrobě. Navázali na tradici svých předků. Díky nim mohou muzeum obohatit i o autentické dokumenty. Mají ve sbírce i tovaryšské listy, výuční listy nebo výkresy návrhů truhlářských výrobků. Za výjimečnou označil sbírku i tesař, památkář a restaurátor z Jihlavy Karel Klouda, který na historických stavbách pracuje přes 30 let.

Zkušenosti s památkově chráněnými objekty mají i Kolouchovi. V jejich truhlářské dílně právě vzniká čtyřicítka dveří v prvorepublikovém tvarosloví pro jeden z rekonstruovaných měšťanských domů na náměstí Zachariáše z Hradce v Telči.

Pro muzeum už opracovali trámy, které budou tvořit jeho nadzemní část, zatím jsou však uložené ve skladu. Sklepení, jehož stěny a klenby jsou vyskládané z cihel a kamenů ze zbořené stodoly ze 17. století, už stojí. Materiál je dovezený z Třebíčska. "Pro kámen jsme si jeli do Mladoňovic, cihly jsou z Rokytnice nad Rokytnou," řekl Radek Kolouch.

Muzeum by mělo připomínat množství řemesel, pro které bylo v minulosti dřevo podstatou výroby, včetně kolářů a stolařů. Ve sbírce nechybějí ani nástroje, které by svou důmyslností mohly směle konkurovat těm dnešním, poháněným elektřinou. Příkladem je dřevěný kolovrátek pro ruční vrtání ze začátku 19. století.

Sbírka seker tvoří takřka ucelenou historickou řadu, protože v ní nechybí pazourek ani kamenomlat. "Dostali jsme ho od kamaráda, který ho našel na poli, když sbíral kámen na svou stavbu, je z Plzně," řekl Kolouch. Ve sbírce jsou také sekery z doby bronzové a železné, keltské sekery nebo sekery, které se začaly používat při stavební horečce v době obnovy Evropy zničené třicetiletou válkou. Mezi nejcennější exponáty patří křížové sekery, jejichž používání kvůli zvyšujícímu se počtu zmrzačených řemeslníků zakázala Marie Terezie. Dochovalo se jich minimum. Osm kusů ve sbírce bratří Kolouchů je tak největším souborem v ČR. "Devátá nám má dorazit z Francie, je velká, asi dvoumetrová," řekl Kolouch. Bratři sbírku rozšiřují díky darům i nákupům na aukcích. Podle jejich zkušeností ceny za posledních 20 let stouply několikanásobně.

Také jejich sbírka hoblíků je rozmanitá. Drobné nástroje se vejdou do dlaně a používali je koláři, naproti tomu velké hoblíky používané na pivovarské sudy nešlo unést. Neposouvaly se po dřevě, ale naopak dřevo po nakloněném hoblíku jako po klouzačce. Samostatnou kategorií jsou hoblíky na výrobu párátek. Mezi nejcennější exponáty patří karosářský hoblík. "Obdobný se v Německu vydražil za asi 900 eur (přes 23 tisíc korun), existoval pravý, levý a rovný, my máme jen jeden," řekl Kolouch.

Zdroj: tyden.cz