Mistr truhlář tvoří sochy motorovou pilou. Z dubů a lip vznikají umělecká díla.

„Můj taťka často pracoval v dílně. Chodil jsem se dívat, jak řeže a brousí špalíčky, vyrábí různé věci ze dřeva a pomáhal mu. Z máminy strany mám umělecké kořeny, protože praděda a prapraděda byli umělečtí kováři. I o tomto řemeslu jsem uvažoval, ale dřevo mě jednoduše táhlo víc,“ vysvětluje jihomoravský mistr truhlář na úvod, jak ke své profesi přišel.

Po vyučení se chtěl živit výrobou vyřezávaného nábytku z masivu. Ovšem chyběly finance na otevření dílny i nákup strojů, tak se prozatím pustil do vyřezávání drobných předmětů. Pro myslivce dělal desky pod parůžky, zkoušel erby i různé misky. „A jelikož jsem hodně netrpělivý, a vždy se mi líbilo řezat do kmenů, začal jsem používat motorovou pilu. Práce sice šla rychleji, ale stále to nebylo ono.“

Dál se posunul díky kurzu určenému právě pro vyřezávání motorovou pilou, který absolvoval u Radka Smejkala, jednoho z nejlepších českých řezbářů. „Tam jsem zjistil, co potřebuji, jaké nástroje musím mít, jak řezat, aby to vypadalo dobře, a pak už bylo jasné, že půjdu tímto směrem,“ poznamenává Jiří Hejtmánek.

Tvoří na zakázku i do zahrady

Své sochy tvoří převážně na zakázku. Většinou do exteriérů, do zahrad. Pro to se hodí nejlépe dubové dřevo kvůli jeho přirozené trvanlivosti. Na včelí úly je naopak lepší dřevo lipové, které je navíc i cenově dostupnější.

„Moje první socha byl jakýsi hadodrak, hodně jsem v tom tenkrát plaval, bylo to všelijak. Pak to byla Duše stromu, obličej. Teď už si myslím, že vyřežu cokoliv, co si zákazník přeje. Přes vodníky, lavice a čarodějnice ze starých dutých kmenů, které se každoročně spálí při pálení čarodějnic přes různá zvířátka jako jsou veverky, psi, kočky a pavouci až po abstrakci.“

Dílo vzniká za pomoci čtyř různých pil; nejsilnější je na hrubé ořezávání, jedna slabší a dvě malé na ty nejjemnější detaily. „Když se tvoří socha, je tam jeden okamžik, kdy se autorovi dílo přestane líbit a tam je potřeba ten okamžik zdolat a neodejít od toho. A pak se dílo povede,“ podotýká umělecký truhlář s tím, že se ovšem může i stát, že to tvoření někdy prostě a jednoduše nejde vůbec. „To je zase lepší od toho odejít a nechat tvorbu na další den.“

Plánu a nápadu má hodně, chybí ale investoři

Některé jeho výtvory jsou na soukromých pozemcích, jiné veřejně přístupné. Jeho sedmimetrový kříž ozdobil vrch Hradisku u Železného na Tišnovsku, v samotné obci je pak ještě k vidění mimo jiné zlomené srdce, ovce, ježek a zajíc. Rybník na návsi ve Vohančicích hlídá vodník a okolo Řikonína na Bítešsku obnovil staré kříže.

„Nad úřadem této obce je nyní nově také kulatý stůl, coby vzpomínka na lidi, kteří byli v první světové válce. To jsou výrobky, které mě baví,“ vysvětluje Jiří Hejtmánek.

Byť má spoustu nápadů, chybí mu investoři. V lese nebo na vrcholu nějaké hory či kopce by rád vytvořil keltskou svatyni sestavenou z hlav vyřezaných z velkých stromů. Každý strom by znázorňoval jeden element. V hlavě má rovněž projekt nazvaný Kladivo na čarodějnice. Jde o obrovskou palici, která by byla umístěna na špalku a odkazovala na ženy, které byly upáleny za čarodějnictví.

Když má Jiří Hejtmánek čas a prostor, tvoří abstraktní, interiérové věci. Tehdy ve dřevě hledá tvar, aby z něho vystoupila co nejzajímavější kresba. Tu pak podpoří přírodním olejem. Do budoucna se nebrání ani vlastní výstavě.

„Tvorba těchto abstraktních věcí je úžasná, protože tam jakoby jde něco ze mě. Vždycky když tvořím pro radost, tak mě tvorba pohltí a nevnímám okolí. Klidně i několik hodin v kuse řežu a řežu a užívám si to. Je to super. Občas cítím, jakoby z vesmíru létaly nápady, energie, která by mi říkala: Řež tohle a tohle. Dělej to takto. To jsou chvíle, které jsou na tvoření nádherné,“ dodává s nadšením mistr truhlář.

Zdroj: www.denik.cz
Autor: Vladimír Vecheta