ZAJÍMAVOSTI: Řezbářka z Vítonic už vyřezala stovku dřevěných soch a sošek

Své nápady nosí v hlavě dlouho, třeba i několik let. Všechny její práce jsou originály s nezaměnitelným rukopisem. Poslední dílo, které se vymyká z její tvorby, se zapsalo do historie Morašic. Pro tuto obec zhotovila kopii sochy "Madony na půlměsíci s lidskou tváří," jejíž sto dvanáct let starý originál je v brněnské Moravské galerii. "Oslovili mě morašičtí zastupitelé s tím, že pořádají konkurz. Byli se podívat i u mě v dílně, předložila jsem jim své práce, některé jsem měla ještě rozpracované," přiblížila lidová umělkyně, kterou si morašičtí vybrali mezi několika řezbáři. Umožnili jí i prohlídku originálu v brněnské galerii. "S vytvořenou sochou byli velmi spokojeni, je to z více než z devadesáti procent věrná kopie, i když jsem musela při práci spoléhat jen na fotografie a šablonu, kterou jsem dostala z Morašic," uvedla skromně žena. Na soše z lipového dřeva pracovala od letošního dubna do června ve svém volném čase.

Vytvořila stovku soch a sošek

Nedávno si splnila jeden z celoživotních snů a udělala obrovskou radost i vítonickým. Do sklepní uličky v obci darovala sochu vinaře. "O tom chlapíkovi jsem přemýšlela tři roky. Vyřezala jsem ho z obrovského kmene lípy, který mně mladší syn na hrubo opracoval motorovou pilou. Umím s ní také zacházet, ale neudržím ji tak dlouho v ruce. Asi bych z toho pak omarodila na záda. Synovi jsem říkala kde má co na hrubo oříznout. Je stejně jako manžel vyučený truhlář a má pro dřevo ohromný cit," řekla řezbářka.

Ve své tvorbě zabrousí i do světa fantazie. "Udělala jsem netradiční plastiku dívky s kloboučkem na šikmo a velkýma očima. Obdarovanému a mně se líbila, ale oba synové a manžel tomuto typu tvorby moc nefandí. Já na ně ale stejně nedám, i když si cením jejich praktických rad a připomínek," uvedla žena. K řezbařině ji v devadesátých letech přivedl právě manžel. "Hned po revoluci začal podnikat a já byla na mateřské dovolené. Pro zástavbu domů v historickém centru Znojma, které si jejich majitelé tenkrát opravovali, dělal okna, dveře a vrata a já jsem vyřezávala ozdoby na ně podle původních originálů, listy, květiny nebo srdíčka," vzpomíná žena, která si ráda hraje s hmotou. "Potřebuji se s dřevem pomazlit, protože jen tak mám pocit, že jsem něco vyřezala," vyjádřila paní Lenka, která je zaměstnaná jako poštovní doručovatelka.

Od rutinní práce v manželově firmě, kde dříve jeden čas byla i "spolupracující osobou," se k umění dostala díky vítonickým. "Manžel dával do tomboly na plesy místních spolků různé květinové stolky, poličky a zarámovaná zrcadla. Pak už nevěděl co, a mě napadla želva, která odstartovala první kapitolu mé řezbářské tvorby," nastínila umělkyně, která už vyřezala na sto zvířat, sošek, soch a dřevěných reliéfů.

Řezbářka přitom stejně jako jiné ženy, dává po příchodu z práce přednost rodině, péči o domácnost a zahradu. "Nejprve uklidím, uvařím a pak relaxuji - sochám ze dřeva," svěřila se Brzobohatá. Nejčastěji pracuje s poddajným lipovým dřevem, ráda má i tvrdší vzorované ořechové dřevo.

Zdroj: znoj-tyden.cz