Okouzlující dřevěné lampy řezbáře Ladislava Rubáčka našly své obdivovatele už na třech kontinentech

Vy jste nám přinesl jednu z vašich lamp ukázat. Je to nádhera, můžeme ji maličko popsat?

Je to podstavec, na němž je nalepený koláč ze dřeva s kůrou a uprostřed už je to různé. Asi nejoblíbenějším motivem jsou stromy, protože to v tom dřevě evokuje kruh života. Je to takový hezký symbol.

Ladislav Rubáček: Lampa strom

Jak jste se dostal k řezbářské práci? Protože vy máte vystudovanou vysokou školu.

Celý život jsem hledal nějakého koníčka, trošku mě bavilo malování, protože máma hodně malovala. Ale pak jsem přičichl ke dřevu, hlavně k řezbě, a to mě moc baví. Protože to je vlastně 3D a člověk nad tím musí úplně jinak přemýšlet, aby ve dřevě zůstala krásná kresba. Oberete jen o trošku víc, třeba o 2 milimetry, a už to vypadá jinak.

Prý vás ovšem vaši dědečkové brali do svých řezbářských dílen?

Oni sice nebyli řezbáři, ani jeden, ale praděda byl takový domácí kutil, vyráběl stoly a židle. Ten mě bral do dílny, to si pamatuji, jsou to mé dětské vzpomínky. Jak mě učil hřebík zatlouct do dřeva a další věci. S dědou jsem pak také trávil v dílně nějaký čas. Ale potom dlouho nic, až v posledním ročníku vysoké školy, když jsem měl volno, tak jsem si trošku začal hrát se dřevem.

Co na to říkala vaše přítelkyně, když jste jí sdělil, že se budete zabývat řezbařinou.

To nebyla jen přítelkyně, ale i babička a máma, když viděly, že si začínám vybavovat dílnu, a přitom mám studovat a připravovat se na nějaké zaměstnání. Neměly z toho úplně radost. A když zjistily, že budu vyrábět ohýbané lampy, tak si myslely, že jsem se zbláznil. Ale pak jsem dal svůj první výrobek na internet a asi za hodinu se prodal. A od té doby jsem se nezastavil.

Jak jste přišel na to, že budete dělat lampy?

Byl to pokus - omyl. Tu první lampu jsem dělal strašně dlouho, protože než si člověk osvojí ohýbání dřeva, aby lampa byla kulatá, tak jsem těch lamelků zlomil strašně moc. A vymýšlel jsem něco, co by tu řezbu hezky zvýraznilo. Protože řezbu bez osvětlení, to dělá každý řezbář. Ale v lampičce je to krásně ozvláštněné. To světlo tomu strašně pomůže, protože to hází různé stíny na ty kontury. Třeba u vlka je vidět srst, u stromu jsou krásně vidět listy.

Vás ale řezbařina neživí, je to jen taková relaxace, dá se říct?

Přesně tak. Je to takový přivýdělek. Jinak pracuji v Praze pro jednu firmu přes software. Takže trávím čas u počítače, jsem v prodejním týmu, kde dělám různé věci od marketingu až po nějaké procesní záležitosti. Celý den prosedím u počítače, takže pak člověk prchá za relaxací do dílny. Pustím si tam nějaké hezké písničky nebo třeba Český rozhlas Hradec Králové.

Dovedete si představit, že byste dělal lampy na plný úvazek?

To asi ne. Protože si myslím, že by mě to přestalo bavit. Takto je to opravdu relax. Ale kdybych musel shánět zakázky, abych se opravdu uživil, to už by nebylo ono. To už bych se musel nutit. Teď mám volnost, mezi zakázkami si mohu vybírat, co budu dělat. Třeba stromů už jsem dělal asi už 15 a už to není úplně příjemné na zápěstí. Budu rád, když pro mne dílna zůstane relaxem.

Je to titěrná práce, ale spíše taková moderní řezbařina, protože vy nepracujete s dlátem.

S frézkou. Jsou to ruční frézky s flexibilní hřídelí. Ale mám i zubařskou, maličkou frézku.

Tou se asi dělají především detaily, jako je třeba koruna stromu

To je takový můj originál. Nikdo snad to ani ve světě nedělá, možná v Americe se najde jeden člověk, ale po Evropě jsem nikoho nenašel, že by takové stromy dělal.

Materiál je také důležitý. Které dřevo je vaše nejoblíbenější?

Nejoblíbenější mám tmavý americký ořech. Není to vlašák, který má uprostřed jádro, ale černý ořešák. Z něj dělám nejraději řezby, protože to je tmavé, krásné dřevo a těmi frézkami se to pěkně leští, natřené to vypadá nádherně. A co se týče celkové lampy, tak koláče mám také z ořechu, protože kůra na něm hezky drží a neodpadává. U dalších dřevin je náročné, aby tam kůra vůbec držela, musí se používat epox.

A na podstavce vybírám zajímavější, unikátní dřevo, třeba nádory ze stromů nebo špaltované dřevo. To je, když ho trošku napadne houba, jsou v něm pak takové černé cestičky. Prostě se snažím, aby byla celá lampa originální.

Prý jste už svými lampami dobyl Ameriku?

Ještě to není zase tak velké, posílal jsem tam dvě lampy, jeden hezký strom a pak ještě kávové zrno. A pak jsem ještě na další kontinent, do Asie na Tchaj-wan, teď posílal strom. Takže už jsem na třech kontinentech, což je docela zajímavé.

Co na to říká rodina teď, když vidí, že to k něčemu přeci jen je?

Podporují mě v tom hodně, už se jim to líbí. Chtěl bych si možná pořídit nějakou větší dílnu, protože jsem jen ve staré kotelně, dá se říct. Chtěl bych mít větší dílnu, abych mohl dělat třeba i stoly v nějakém takovém unikátním stylu.

Zdroj: https://hradec.rozhlas.cz/
Autoři: Jakub Schmidt,baj