Dobrá práce: Jak se dělá nábytek v Japonsku? Jde to i bez hřebíků, lepidel a voní...

Jeden z koutů rozsáhlé zahrady Tokijského muzea architektury se proměnil v truhlářskou dílnu. Na nízkém podiu s červeným kobercem soustředěně pracuje mistr Sato – zkušený řemeslník, který se už čtyřicet let věnuje výrobě tradičního dřevěného nábytku sašimono.

Sedí na polštáři nad dřevěným prkénkem, pečlivě opracovaným do čtverce, a každou chvíli střídá nástroje, ze kterých jsem schopná na první pohled poznat maximálně kladivo. To ale rozhodně neslouží k zatloukání hřebíků.

Co je sašimono?

„Sašimono je specifické tím, že se při jeho výrobě nepoužívají ani hřebíky ani žádné lepidlo. Touhle technikou se dá vyrobit vlastně cokoliv, co si představíte pod slovem nábytek,“ zasvěcuje mě do tajů nábytku sašimono mistr Sato, zatímco do dřeva malou pilkou vyrývá drážky. Když potřebuje trochu hlubší rýhu, opře si o nohu dláto, to položí na dřevo a párkrát klepne kladívkem.

Nástrojů je k výrobě nábytku ale podle mistra potřeba mnohem víc. „Myslím, že neexistuje nástroj pro truhláře, který bych ještě nevzal do ruky,“ zasní se pan Sato nad nástroji a naprosto se ponoří do japonského truhlářského žargonu, který by podle mě nepochopil ani leckterý Japonec. Že mistr zrovna mluví o hoblíku, poznám jen proto, že mi s ním mává před nosem.

Celý článek a audio-reportáž najdete na adrese Českého rozhlasu:

Správné japonské hůlky voní jako cypřišový háj. A v nábytku nenajdete hřebík.