Učarovalo mu dřevo a voní mu práce restaurátora

Dá se nějak v krátkosti představit práce restaurátora, resp. jeho běžný pracovní den?

Dle mého názoru je restaurování velice zajímavá a různorodá práce. Tudíž mluvit o něčem takovém ve zkratce je velice obtížné. Svůj běžný den trávím v dílně, kde pracuji na sbírkových předmětech, navracím jim jejich původní vzhled a provádím na nich takové kroky, aby tu vydržely pokud možno co nejdéle a v co nejlepším stavu.   

A když není běžný?

Prakticky na každé výstavě, kterou pořádá muzeum, se podílí i naše oddělení. Ať už je to konzervace či restaurování předmětů do výstavy, výroba kulis, dekorací nebo výpomoc při řešení technických problémů. Práce na výstavách jsou opravdu různorodé a téměř vždy se objeví nějaká nová výzva. Velmi důležitou roli v ochraně sbírek sehrávají podmínky jejich uložení, konkrétně vlhkost a teplota. A proto dalším z mých úkolů je zajistit příznivé klimatické podmínky v depozitářích.       

Najdou se při práci i nebezpečné chvíle?

Vyloženě nebezpečné ne, ale často pracujeme s chemikáliemi, které nejsou dvakrát zdraví prospěšné. Při práci s nimi je nutno použít ochranné pomůcky.

Které z oddělení muzea vás nejvíc zásobuje prací?

Na to se těžko odpovídá, protože předměty z jednotlivých oddělení k nám chodí často nárazově ve větším množství. Obecně nás nejvíce zásobuje etnografie, což je logické, protože jsme etnografické muzeum. Avšak přes léto jsme zahrnuti čerstvými nálezy z archeologických výzkumů a těch bývá někdy opravdu hodně.

Prozraďte, na čem nejkrásnějším jste pracoval?

Nejkrásnější? Vzpomínám si na jednu dubovou truhlu. Ta mne oslovila jak krásným materiálem a tvarem, tak poctivou řemeslnou prací. Taky si vzpomínám na soubor bronzových předmětů z doby bronzové. Mít v rukou něco tak starého a zároveň řemeslně skvostného je moc fajn zážitek.

Ondřej Mour - Restaurování kříže

Práce restaurátora tedy není vůbec jednotvárná. Znamená to také neustálé vzdělávání se v oboru?

Ano, přesně tak. Člověk se dovídá stále něco nového. To se samozřejmě děje přirozeně díky přibývajícím letům praxe, ale také díky novým technologiím. Pro nabytí nových poznatků jsou skvělé konference konzervátorů - restaurátorů, které se konají každým rokem. Člověk tak pozná spousty specializovaných odborníků na dané téma a v případě potřeby se na ně může obrátit. Není taky na škodu nahlédnout, jaké restaurátorské trendy a postupy používají kolegové v zahraničí. Měl jsem to štěstí a tři týdny strávil s kolegy z norského muzea Anno. Zkušenost to byla k nezaplacení.

Na čem byste si přál v budoucnu pracovat?

Rád bych se nadále podílel na zachraňování důležitých památek spojených s naším krajem. Čím je předmět historicky cennější, tím se stává práce více vzrušující. V době archeologických výzkumů se člověk vyloženě těší, s jakým pokladem se archeologové ukážou na prahu naší dílny. Když se pak „prokonzervuje“ bednami starých hřebů, občas na něj čeká dárek v podobě cenného šperku či něčeho jinak unikátního. Nové poklady se ale objevují i v oddělení historie nebo etnografie. Je sice pravdou, že téměř každá půda či starý dům prošly rekonstrukcí a už není takový nárůst sbírkových předmětů jako v minulosti, ale stále se najdou moc krásné věci.

Kde trávíte čas, když máte volno?

V létě jednoznačně venku na čerstvém vzduchu. A je jedno, jestli doma na zahradě, nebo se psem v lese. Přes zimu si zase rád zalezu do dílny a vyrábím, na co mám zrovna chuť. Se dřevem si dokážu vyhrát dlouhé hodiny a skutečně nevnímat čas.

Zdroj: idobryden.cz