Do truhlářské dílny Radka Sobotky se lidé rádi vrací

Za stolem sedí mšenský truhlář Radek Sobotka a něco kreslí na papír. Po chvíli zjišťuji, že jde o náčrt skříňky, která bude zdobit jednu chaloupku na Kokořínsku.

Důvodem, proč jsem truhláře vyhledal, je, že chceme společně s Velkopopovickým Kozlem a čtenáři Deníku najít nejšikovnějšího fachmana mělnického regionu, kterého pak Kozel odmění za poctivou práci a jeho řemeslný kumšt.
Tip na mšenského truhláře Radka Sobotku zaslal jeden z jeho zákazníků, Václav Krupka. Do jeho dílny před lety přišel s rozlámanými židlemi, které objevil na půdě. A když se pro ně potom zastavil, nestačil se divit. Z letitých kusů polámaného dřeva, o které by nikdo ani nezavadil, byly najednou plně funkční a perfektně opravené židle do jídelny.

Pan Sobotka si totiž doslova rád pohrává právě se starým nábytkem a dalšími dřevěnými výrobky.  „Úplně nejradši opravuju jakoukoli starou věc. Kamarádovi jsem po povodních dával dohromady vyřezávané křeslo po jeho otci, které stálo dva dny ve vodě a rozpadlo se asi na dvě stě kousků. Měl jsem to různě po krabičkách a jednotlivé části jsem ve volném čase lepil k sobě. Když jsem mu pak opravené křeslo asi po dvou letech vrátil, uronil slzu,“ vypráví Radek Sobotka.

Motto: „Na truhlařině mě baví, že dělám pokaždé něco jiného, žádnou sériovku.“

Tři roky pracoval také na rekonstrukci malebného mšenského koupaliště z roku 1932, jehož budovy jsou vystavěny převážně právě ze dřeva. Právě koupaliště považuje za práci, která ho i přes velkou náročnost nejvíce bavila.

Nejlepší odměnou po práci je pro pana Sobotku pocit poctivě odvedené práce, za kterou se nemusí stydět. „Základem je spokojený zákazník, který se třeba za pár let opět vrátí,“ říká mšenský truhlář.

Pana Sobotky jsem se zeptal na tajemství jeho úspěchu. Prozraďte nám, co podle vás děláte lépe než ostatní a kvůli čemu se vaši zákazníci stále vracejí? „Snažím se dělat to, co ostatní truhláři nedělají jako například drobné věci nebo to, na čem nelze vydělat tolik peněz. Peníze jsou sice důležité, ale člověk tu práci musí dělat i pro vlastní potěšení.“

Na co se nejvíce těšíte po dni plném práce? „Určitě na procházku se psem do přírody nebo si jen tak jdu sednout s prutem k rybníku.“

(Autor: Jiří Říha, zdroj: www.melnicky.denik.cz)